Bobrůvka

Čekaly nás poslední dvoje zkoušky, ale tyto v Bobrůvce byly poslední a to díky tomu, že nám Exa začala po nich za 3 dny hárat.  Bobrůvka se pro nás teda stala poslední zkouškou v tomto roce. Pisnu jen kratičký článek.

Už po příjezdu se mi prostředí líbilo a po celý den se mi jen potvrzovalo, že můj první dojem byl správný.  První disciplínu jsme měli slídění, což nám minule vůbec nešlo, ale za tu krátkou dobu jsme na něm pořádně mákli a hlavně jsme věděli, jak to má vypadat. Krásně připravené slídění,  Exa makala krásně, celý prostor chodila jak má, člunkovitě. V půlce však navětřila asi pohozený kus a měla tendenci vypálit přímo. Tady se musím pochválit a ještě víc Exu, zareagoval jsem okamžitě a připisknul jsem si jí k sobě, aby dál slídila, provedla to předpisově a krásně jsme pokračovali. Kus opět bez delšího prodlení donáší. Při vyhodnocení disciplíny jsme byli pochváleni za nejhezčí práci, po minulém propadáku nádhera.

Přecházíme na vlečku srstnaté. Jak jsem viděl toho macatého králika, vůbec jsem nevěřil, že ho Exa unese. Kdyby jste měli možnost vidět to nádherné provedení a bleskovou práci, tady lituji toho, že nemám možnost to natáčet na video. Jaké bylo mé překvapení, když jsem uviděl běžet Exu s takovou lehkostí, s takovým mackem v mordě, zase mé srdéčko zaplesalo. Každé zkoušky jsou udělané jinak, tak tentokrát přecházíme na vodu, chůzi a marking. Z vody jsem měl po minulé zkušenosti velké obavy i díky , že už bylo chladněji a moc se ve vodě trénovat nedalo. Naštěstí jsme měli chvilku klidu před vodou, Exa měla možnost zkoušky s damiky. Jdeme na řadu, kačena hozena, přichází výstřel a ejhle co se stalo, střelec sejmul větev, která dopadla na rybnik. Exa lehce zmatená, nedala se šikulka rozhodit a plavala přímo pro kačenu s lehounkým ověřením větve. Opatrně jsem se přiblížil k rybníku, abych ji kačenu hned vzal, kdyby zase měla tendence zlobit, ale kdepak , dnes krásně predsedla a předala. Ten kámen co mi spadl ze srdce to byla rána. Malá výtka rozhodčích, prý jsem stál moc blízko rybníku. Já však věděl, proč to dělám a popravdě jsem to s úsměvem řekl i rozhodčím. Šibalsky se taky usmáli. Chůze u nohy opět v klidu, ikdyž nás nechali chodit hned vedle rybníka.

Přecházíme na parking, tam jsem se obával snad jen že prebehne nebo to nenajde hned. Jsme připraveni, výhoz, výstřel a hlasité zašustění vedle mé levé nohy. Okamžitě kontroluji prostor za mnou, protože jsem si myslel, že někomu utekl pes. Za námi však klid, tak kouknu k noze a Exa nikde. Kouknu směrem, kde dopadl bažant a Exa už ho hrdě nese. V tu chvíli se o mě pokoušel infarkt, mdloby, cukání rukou, nadávky, které tu nemůžu napsat, zklamání, prostě úplná beznaděj , která kulminovala ve vztek. Já jsem sice kliďas a hned tak mě něco nerozhodí, ale toto jsme si nezasloužili. Už jen 3 labici šli v plném bodovém počtu. Mé pocity nejdou popsat a Exa to poznala. Měl jsem po chuti pokračovat ve zkouškách, dokonce v dalším cvičení. Vše nás stojí nemalé peníze a teď během 2 sekund vše v ......, neděláme to sice pro tituly, ale toto zamrzí.

Poslední disciplína byla vlečka pernaté. tu jsem šel úplně bez chuti, Exa si to však užila. To Exa píšu jen tady, v tu chvíli si ani nepřejte vědět, jaké se mi honily oslovení. Markingem jsme spadli do 3 ceny, což jsme si do té doby vůbec nezasloužili. Co však naděláme. Škoda psát. Mužů jen pisnout, že zkoušky byly připravené nádherně ve skvělém prostředí a rádi se tady vrátíme. Přešla mě zlost, zklamání a bez naděj a snad nám to vyjde příště. Budem se nadále připravovat a makat na nás obou.