MVZPR

Mezinárodní všestranné zkoušky přinášení retrieveru

Kostelní Střímelice

16. a 17.7.2011

     Jak už nadpis napovídá, zúčastnili jsme se nejtěžších loveckých zkoušek a jak jsme dopadli, se dozvíte v tomto článečku.

     Jelikož se tyto zkoušky konaly až u Prahy, rozhodl jsem se, že se tam vypravíme už v pátek. Po poklidné cestě jsme dorazili na místo, čekala nás lepší ubytovna, ale to nám až tak nevadilo. Bylo to jen na přespání. Spalo nás tady více, tak jsme nechali po vyvenčení naše čtyřnohé kamarády odpočívat a my dvounozí jsme vyrazili na bojovou poradu a kam jinam než do hospůdky. My nováčci jsme se mazáků jen vyptávali, co nás čeká a nic lichotivého se nám nedostávalo. Tak třeba, hrozné barvy, rákosí atd. Až jsem málem začal pochybovat, že tady patřím. Noc byla neklidná a raději jsem brzy vstával, než se trápit na posteli.

     Po společném příjezdu na mysliveckou chatu jsme šli udělat rutinu odevzdání papírů a s rostoucí nervozitou čekat na zahájení. Už v chatě jsme při snídani slyšeli od stolu rozhodčích, že mají být nekompromisní, spravedliví a přísní a to taky dodrželi. Při losování jsem si vybral číslo 2, což mi udělalo radost. Je to moje šťastné čslo. Snad nezklame. Vzápětí jsem se dozvěděl, že nás v sobotu čekají barvy a malý les, takže mě humor přešel úplně. Barva, nejobávanější disciplína, a hned jako první. Už tady se bude lámat chleba. Jako první jsme však šli na klid na stanovišti, což je nevyzpytatelná disciplína. Až na pár neklidných psů to proběhlo v klidu a mohli jsme jít na barvy.

Museli jsme se tam přepravit auty, tak odjezd. Jeli jsme snad 15 km a zastavili na kraji krásného lesa. To mi nesedí s tím, na co nás připravovali mazáci. Vzápětí jsme se dověděli, že toto jsou nové barvy. Následovalo losování, kdo jakou barvu půjde. A hádejte co vytáhla Jana Prašivková za číslo, no jistěéé 2. Jdu první, nikdo neví, co nás čeká. Jdeme nasledování pěkně pomalinku a soustředěně, což u Exy není vždy samozřejmostí. Na konci padl výstřel a hodnocení rozhodčího bez námitek. Při upínání barvářského obojku se mi chvějí ruce. Jsem doveden na nástřel, který byl krásně vidět.Exa začala větřit a po povelu se tak opřela do řemenu, že jsem měl co dělat, abych ji ubrzdil. Pomyslel jsem si, to je super, jen aby ji to vydrželo. Zkusil jsem jít rychlejším tempem a doufat, že mě rozhodčí nezpomalí. Občas jsme procházeli takovým houštím, že jsem si říkal, teď nás musí odtroubit, ale Exince jsem věřil, tak jsem sklopil hlavu a vběhl mezi smrčky. Bylo to nekonečné, tak dlouhých 600 kroků. Co nevidím- asfaltka. Pot, který mě v tom horku chladil se zintenzivnil. Přes asfaltku jsme to nezkoušeli, co to s exinkou udělá? Nenechala se rozhodit a v nádherném tahu pokračovala dál. Hlavou mi běželo, to musí být konec , a jen jsem si to domyslel, kousek před námi vidím kus a ten kámen, co mi spadl ze srdce, to byl macek. I slzička štěstí ukápla. Tak nádhernou práci na barvě Exinka ještě nepředvedla a pochvala, které se ji ode mne i rozhodčích dostalo, byla oprávněná. Úlomek, který jsme oba dostali, jsme hrdě nosili až do západu slunce. Teď už jsem jen čekal, až dokončí barvy všichni z naší skupiny. Pak hurá zpátky na chatu.

     Po krátké pauzičce jsme přejížděli na disciplíny do lesa. První jsme šli vlečku srstnaté, tam není žádný problém a v cuku letu je Exinka zpátky. Potom jsme šli na čtverec, kde se musí dohledat dva kusy srstnaté. O0pět bez problému a já začal věřit ve šťastnou 2. Odložení a chůze u nohy proběhlo taky v pořádku a tím pádem jsme měli pro dnešek vše hotovo a to v samých 4, což bylo neskutečné. Odjezd do naší noclehárny, postarání se o mazlíky, pak až sprcha a šupem na pivko poklábosit s kamarády, jak jsou na tom oni. Noc ze soboty na neděli byla ještě horší. Čekaly nás další disciplíny a můj odhad byl správný, že se na nás rozhodčí zaměří.

     Při ranním nástupu jsme se dozvěděli, kdo už vypadl a kam pojedeme a to bylo pole. Orosilo se mi čelo. Opět do aut a hurá na místo určení. Přivítali nás usměvaví rozhodčí. První disciplína vlečka pernaté. Exa se pánům rozhodčím moc líbila, byla rychlá a přesná a hlavně bez- chybná. Teda do doby, než jsme nastoupili na slídění. S tím máme pořád problémy. Když jsme viděli, jak pomocníci chystají králiky přímo přes louku, kde měli psi slídit.Nosili je a ještě je nešťastně táhli po zemi, takže udělali překrásnou vlečku. Exu jsem poslal mimo tuto stopu a snažil jsem se ji tam udržet co nejdéle, ale nastal čas, kdy bylo potřeba ji poslat na druhou stranu a co jsem čekal, tak se stalo, narazila na stopu, jak to tam nosili a nabrala rychlost. Naštěstí ostrý povel ji zastavil a ze všech sil jsem ji poslal dál slídit, ne však na dlouho. Vzpomněla si na tu vlečku a bylo po slídění. Dva kousky dohledala rychle, jenže to nám nebylo k ničemu, když ze slídění jsme dostali dvojku. Zklamání se střídalo s bojovností i druhá cena na takto těžkých zkouškách by byla pěkná. Tak jsme šli bojovat dál. A to na navádění na dva bažantíky. Tam měli rozhodčí trošku jinou představu než máme natrénované, tak padla malá , ale i tak super. Známku však snížili na 3. Na poli konec a v krásném počasí, kdy teplota na slunci byla 43 stupňů, jsme přejížděli k vodě, k slastnému živlu v takovém pařáku. Po příjezdu jsem Exu musel namočit, ať nemá nějaké roupy se otřepávat, takže dva rychle aportíky a hurá na kachnu z hluboké vody. Krásně ustála výstřel a i vše ostatní proběhlo hladce. Ne však všichni to ustáli a jeden kolega nás musel opustit pro porušení řádu, to m usí zamrzet, takhle před koncem. Přesunuli jsme se na dohledávku v rákosí. Co dodat, toto je vždy ošemetné, nikdy nevíte, kam kachna v rákosí zapadne. Exu jsem vypustil do rákosí a bylo jen slyšet, jak si rozrazí cestu, po chvíli už byla na vodě, za což ji pan rozhodčí pochválil. A netrvalo dlouho , už se nám mazlík vrací pěšinkou i s kachnou. Nesla se hrdě, jako kdyby věděla, že ji budou páni rozhodčí chválit. Pak už nás čekal parking, ta obávaná disciplina, kde padaly hodně tvrdé a přísné známky. Terén byl z kopce, kapku vyšší tráva s kopřivami, tak se ani moc nedivím, že se tam pejskům nechtělo. Sebemenší odchýlení od kusu byla srážka dolů. Před námi dostali dvojku a spadli za námi do druhé ceny. Docela to pány vzalo. Nastoupili jsme my. Musel jsem dát důrazný povel, ať mi Exa nevyběhne. Výstřel, dopad a Exa v klidu i to horko asi udělalo své. Na pokyn rozhodčího jsem Exu pustil. Celou dobu jsem to místo dopadu hypnotizoval a posílal Exe souřadnice. Asi to pomohlo, protože běžela přímo, bafla bažanta a unaveným tempem se vracela, teď jsem byl pyšný já. Poslední disciplína byla navádění na dvě kachny na vodě. Jak jsme přicházeli, Exa zblejskla jednu kachnu, ale rozhodčí chtěli jak na potvoru, ať jde pro tu druhou, kterou nevidí. Nasměrování a vyslání, krásně se to povedlo. Nejprve jedna pak druhá. Poslední disciplína hotova a unavená radost se dostavovala postupně. Ovšem se objevily i obavy, jestli si všechny známky pamatuji dobře a nevěděl jsem, v které ceně skončíme. Při přesunu si však říkám, že i dokončení takových zkoušek je úspěch a tak jdu v pohodě Exince házet střídavě aportíky do rybníčku, který je u chaty a na louku. Exa vypadala , jako kdyby se vzbudila. Asi už poznala, že jde jen o hru a vše máme za sebou. Kde se však v ní ta energie vzala netuším. Všichni vůdci byli zmožení a vyhledávali místo pod stromem, kde byl stín. Moc nebylo ani takových, co se bavili, spíše všichni pospávali a měli dost času. Rozhodčí měli na sepsání výsledků       2 hodiny a ty využili. Pak se všichni vyrojili z chaty, trubači zatroubili a nastalo vyhlašování. Stůl se prohýbal pod hodnotnými cenami a podle pořadí jsme si mohli vybírat. Já skončil opravdu v krásné druhé ceně jen díky tomu slídění. Nastalo zklamání, ale takové to šťastné po skončení zkoušek. Ovšem pozor, rozhodčí ohodnocovali i nejlepší pole ,vodu a les.EXA LADY ALISON získává titul NEJLEPŠÍ VODA. Nastalo u me obrovské, usměvavé štěstí, kdy jsem se pomalu ani nekontroloval. Bylo to takové zadostiučiněni a sladká perlička na závěr . Rozloučení s přáteli bylo krátké, každý spěchal domů. Cesta probíhala v zádumčivé atmosféře a docela rychle. Už jsem se těšil na svou postel. V pondělí jsem se probudil pozdě, měl jsem dovolenou a tak jsem si dopřál.

Až v pondělí ráno mi pořádně došlo, co jsme dokázali a v jakém výsledku. Jsem šťastný, že jsme to dokázali a dosáhli toho, co jsme si vytýčili. Teď máme doma všestrannou fenku. Na rodokmen musím zařídit to toužebné razítko "U". Byly to krásné zkoušky. Čekají nás ještě další, ale ty už budou uvolněné a v jiné atmosféře, takže se můžete těšit za nějaký čas na další článeček. Zatím se s Vámi loučí Exa a Pavel