Poprvé
Ahojky.
Ráda bych se s vámi podělila o novy zážitek,který jsem s páničkem prožila.Vše
to začalo v den mých 14-ti měsíců.Ráno mě můj pániček vzbudil nečekaně brzy, už
tím mě pěkně naprdl a nepokračovalo to o moc líp.Běhal po našem doupěti jak
střelený, pořád něco balil, předělával z jednoho baťohu do druhého a něco si
neustále mumlal.Když se dostal k mé baště, udělal mi velkou radost, ale jaké
bylo zklamání, když mi dal sotva poloviční dávku. To měl u mě velké mínus ,,já
takovej jedlík.Hned ráno jsme nasedli do auta.Co to, že by nějaké
dobrodružství? Nechám se překvapit.Po krátké době nabíráme tetu Janu, to tu ještě nebylo, co
se děje? Pořád mi to vrtá hlavou, ale nechtějí mi nic říct, tak si v klidu lehám v
kufru auta a dospávám to ranní vytržení ze spánku.Po dlouhých dvou hodinách
zastavujeme a co mé oči nevidí, cedule Buchlovice a na louce běhají nějací
čtyřnozí kamarádi, jupiiiiii, bude nějaká sranda.Pániček mě opravdu za něma
pustil, to jsem nečekala.Dobře jsme si zaběhali,se všemi poznávali a blbli.Co
to mé uši neslyší, známý ten povel na přivoláni a udělám mu radost, půjdu
okamžitě a s chutí, třeba za to něco dostanu.Stalo se, ale co to, něco nového a
dobrého.To jsou samé novinky.Co mě asi ještě čeká.Zpátky do kufru, proč když je tady taková
zábava?Poznávám ,že můj pániček začíná být nějaký nervózní a tak raději
neprotestuji a plním vše, co mu na očích vidím.Po chvilce se pro mě vrátil, ale
to už jsem dostala vodítko.Pániček si bere čepici ,no paráda, budou
aportíky.Jdem se však postavit do řady za ostatními kamarady.To je zívačka, co
se bude dít?Zatím jen to dvounohe stvoření, který si říká rozhodčí, pořád
něco mluví, páníček sice pozorně poslouchá, ale mě to nebaví.Proč mě tady vůbec
bral?Najednou kolem mě chodí ostatní pejsci a já instiktivne poznávám ,že mám
zůstat absolutně v klidu a pániček je tomu rád.Zase jdeme do auta a přejíždíme o
kousek dál na louku s vyšším porostem, co to?Ten rozhočí má v ruce kachnu, no to
je paráda.Hned dávám páničkovi najevo: pusť mě tam, ,já ti jí přinesu prosím,
prosím.Zase zklamání, jde jeden z mých nových kamarádů.A co to oni dělají,
dohledávku a pak marking a nakonec klid po výstřelu.Pániček si mě bere bokem
konečně mi hází aportik. Ještě že tak, to napětí se nedalo vydržet, ostatní
pracují a já musím čekat, to není fér.Najednou volají číslo 11, to jsme my
,jupiii, bude kačenka ,pániček stále nervózní a nesvůj ,ale může být klidný. Dyť
už jsme to dělali a docela mi to šlo tak nestresuj.Pan rozhodčí překvapil a
dal se s páníčkem do řeči, asi taky pozoroval jeho nervozitu a chtěl mu
pomoct.Najednou to přijde sundané vodítko a známý povel hledej, no konečně,
vyrážím a chci si to užít.
Ale na druhou stranu nechci trápit páníčka a kachnu
nacházím skoro hned ,ikdyž jsem ani neviděla, kde mi jí schovali a vzorově ji
přináším .I když je kapku težší.Výstřely mě nemůžou ani trošku rozhodit, tak
místo jednoho výstřelu mě pan rozhodčí testuje hned třemi, asi chce jen
vyprázdnit zásobník.Páni rozhodčí mě chválí a páníčkovi něco říkají ,ale to už
jde mimo mně.Přecházíme k vodě a jen slyším, jak pan rozhodčí se ptá, jestli
chce někdo kachnu pro aport z vody. Nikdo si netroufl, jen ten můj páníček se asi
pomátl a přihlásil se. No to jsem zvědává, z vody to ještě nemám sto procentní
a páníček to dobře ví a on chce tak riskovat. Kdo ví co má za lubem.U vody jsme
dostali kuřáckou, takže se můžu jít trošku osvěžit.Jenže co to, jsme u hráze,
naplavenina a slastný to závan, tam bude nějaká zdechlá rybička.A je tady
,akorát nechápu, proč se páníčkovi nelíbí, že jí chci přinést.Ostatní kamarádi
si hrají, skotačí a já musím pryč na druhý břeh, kde jsme sami.Ještě že
páníček vzal aportik a tu kačenku.Napoprvé mi háže damík, klidy v pohodě a předávka
mi vůbec nevyšla, potřeba otřepat se, byla silnější, ale páníčkovi se to ani
trošku nelíbilo.Taková bouřka, co koukala páničkovi z očí, no hrůza, to už dnes
nechci zažít.Proto druhý aportik předávám předpisově.Za odměnu zkoušíme ještě aport
s kačenou a nemám s tím sebemenší problém.Jsem přeci šikovná holka od
přírody.Najednou zvoní páničkovi mobil a volá teta že máme hned přijít ,budem
na řadě ,teta nás asi jela podpořit a hlavně nám dělá fotečky, ať máme na
památku.A opravdu, ani jsem si nelehla a už nás zase volají.Pániček prohodí pár slov s
rozhodčími a podává jim kačenu.Hned dávám najevo ,že je moje a nikdo jiný něž
já pro ní nepůjde.A taky že jo, vzpomněla jsem si na ty blesky v očích pánička,
klid před vysláním mám zmákly, plavala jsem jak o život tam i zpět a předání
tentokrát naprosto předpisový a to jste měli vidět tu páníčkovou radost a jak
si oddechl. I proto se vyplatí pracovat s chutí a pěkně, no a ten pamlsek za
odměnu taky není k zahození a dnes jsou obzvláště vypečené, mňam.Dostala jsem jich
hned několik.Co bude teď a vida chůze u nohy, to by neměl být problém.Ale řekněte
to páničkovi, když vám nerozumí.Taky že jo ,chůze s a bez vodítka naprosto v
klidu.Jsem unavená a proto přijímám s radostí, když si můžu jít lehnout do
stínku a pěkně odpočívat.Pániček se baví s tetou a slyším v polospánku že
všechny disciplíny mám za 4 a to je prý to nejlepší, čeho jde dosáhnout.Po
obědě máme zase nástup.Slyším své jméno a hned jako první, pániček se nadnáší
hrdostí, vysmátý jak měsíček a já teprve teď chápu ,že jsem byla ze všech svých
kamarádů nejlepší, jupiiiiiiiiiiiiiiiiii ,páníček chrochtá blahem a užívá si to, jako
by to vše byla jeho zásluha a dělal to on.Když má však radost on, mám i já.I mi se
dostává pohlazení a chvály.Fotíme se s pohárem ,já mám na krku medaili a
páníček ještě diplom.Bylo to tam moc pěkné prostředí, počasí nám vyšlo nádherně, pániček
šťastný, co více si můžu přát? Jen to ,aby to bylo častěji.Udělám vše proto,
